Česká kuchyně

Krytí potřeby tekutin má být přiměřené věku, práci a prostředí člověka. Zdravým a přitom nejlevnějším nápojem je ovšem dobrá, nezávadná pitná voda. Rozpouští přijaté živiny nebo jejich štěpné produkty po trávení a usnadňuje rozvod přijatých potravin v organismu a působí na vylučování zbytků strávené potravy z těla.
Mimo vodu mají podobný účinek (a ovšem zpravidla jsou i chutnější a vzhledem k přirozené touze člověka po změně a po střídání také žádoucí) jiné vhodné nápoje, jako minerální stolní vody, sodovka, ovocné šťávy ředěné vodou nebo sodovkou, ovocné mošty, slabý čaj, šípkový, popř. bylinkový čaj apod. Zpravidla (i když ne vždy) řekne člověku vlastní organismus, čeho si žádá.
Proto také dnes nezakazujeme ani dětem pití malých dávek tekutin mezi jídlem, nesmí být ovšem nadměrné.
Máme-li žízeň, pak mírné napití podporuje vyměšování žaludečních šťáv i vyměšování slin, bez něhož nemůžeme ani s chutí pojíst, ani přijatou potravu v organismu náležitě zužitkovat.
Pijeme-li studené nápoje, mají být v letních měsících jen o 10 ° chladnější než vzduch. V zásadě bychom neměli vůbec pít nápoje chladnější než 10 °; pijeme-li však již ledové nápoje, máme je pít jen v malém množství, pokud možno se slámkou, a nikdy ne k zahnání žízně.
Nápoje s přísadou nebo s obsahem alkoholu nepijeme nikdy při práci, zejména při práci, která vyžaduje střízlivých smyslů a duchapřítomnosti. Také k zahnání žízně se takové nápoje nehodí; žízeň zahání nejlépe voda nebo studený čaj.
Průměrná potřeba vody u dospělého člověka činí 2 až 3 litry za den. Rozumně složená strava, obsahující hodně ovoce a zeleniny, přivádí našemu organismu již sama značnou část potřebné vody, takže další potřeba nápojů se tím za normálních okolností poměrně snižuje.